Dnes
Víc než půl, ještě ne úplněk — kotouč je z jedné strany vyboulený. Vychází odpoledne a na obloze vydrží až do svítání. Od téhle fáze měsíční světlo znatelně sílí a začíná smývat slabé hvězdy i Mléčnou dráhu — jestli plánuješ noc u hvězd, odlož ji radši k dalšímu novu než na tenhle týden. Zato samotný Měsíc roste každou noc, takže když se pár večerů po sobě podíváš ve stejnou hodinu, změnu uvidíš pouhým okem.
Skoro plno, ale ještě ne. Tradičně se tahle fáze brala jako doba, kdy se nic nového nezačíná — když se má dolaďovat rozdělané a člověk místo toho rozjede další věc, zůstanou nakonec obě na půl cesty. Před dokončením se práce zdá nudná a všechno nové vypadá najednou nesmírně lákavě; právě ta svůdnost je pro tuhle fázi typická. Dnes si vyber jednu věc, která se blíží ke konci, a dotáhni ji. Dokončení stojí mnohem méně sil než začátek.
Jak Měsíc jasní, slabé objekty jeden po druhém mizí, ale na sledování samotného Měsíce několik večerů za sebou není lepší doba. Když se pár dní díváš ve stejnou hodinu ze stejného místa, je vidět, jak se terminátor každý den posune o pěkný kus. Kráter, který včera ležel ve stínu, dnes svítí. Při fotografování automatická expozice kotouč většinou přepálí do běla — sniž ji o dva až tři stupně. Měsíc je mnohem jasnější objekt, než se zdá.
Jak terminátor přechází Moře dešťů, vynoří se ze stínu kráter Koperník. Má v průměru asi 90 km a leží uprostřed tmavého moře, takže i v triedru je jeho světlý prstenec zřetelný. Severněji ležící Platón má dno nápadně tmavé a působí jako černá elipsa. Kolem desátého dne zachytí sluneční světlo nejdřív jen vrcholky pohoří Jura, které obepíná Duhový záliv, a nad dosud zastíněným zálivem se tak vyhoupne jakási zahnutá rukojeť — pozorovatelé tomu pár dní říkají zlatá rukojeť a tvar se dá zachytit i triedrem.
U terminátoru dopadá sluneční světlo na povrch téměř zboku a stíny se několikanásobně prodlouží — útvary na Měsíci nejsou nejlépe vidět za nejjasnějšího úplňku, ale tehdy, když padnou na terminátor. Terminátor se posouvá zhruba o 12° za den, takže útvary uvedené výše přenechají za tři čtyři dny místo dalším. Datum příští fáze uvedené níže je zároveň datem, kdy se tenhle seznam vymění.
Bobří úplněk. Měsíc, kdy bobři před zimou dodělávají hráze a kdy i lidé musí mít přípravy na zimu hotové. Někde se mu říkalo také jinovatkový úplněk. Noci se prodlužují nepřetržitě už od letního slunovratu, ale teprve teď je to pořádně znát; úplněk zůstává na obloze déle a stoupá i výš — přesně naopak než v létě. Český listopad si z téhož měsíce vybral jiný znak: padající listí.
⚠️ Tahle jména vznikla z ročních dob mírného pásu severní polokoule (Severní Amerika a Evropa). Na jižní polokouli jsou roční doby obrácené, takže se jméno rozchází s tím, co je opravdu na obloze — lednový vlčí úplněk je tam uprostřed léta a červencový jelení uprostřed zimy. Proto se tu jména nepřebírají, ale jen představují. A nerozchází se jen jména — obrací se i obloha. Červnový úplněk, o kterém je tu psáno, že jde nízko nad obzorem, tam prochází nejvýš z celého roku, a jev sklizňového úplňku, kdy se čas východu po několik večerů skoro neposouvá, přichází na jižní polokouli v březnu. Jestli se díváš na tamní oblohu, posuň si při čtení roční dobu o půl roku.
Zeptat se dál
Vypočteno v reálném čase ze skutečné mechaniky oběhu Měsíce — není to pevná tabulka, data se každý rok mírně posouvají.